Měl jsem se narodit 30.10.2014 ve Vyškově, v porodnici, kde se narodila má sestřička. Rodiče si to tak plánovali. Měl to být pro nás příjemný společný rodinný zážitek, jako v roce 2011. No, nemohl jsem se dočkat až to přijde a nakonec bylo vše úplně jinak. Narodil jsem se chirurgicky a šlo mi o život, kdybych to byl tušil, možná bych tolik nechvátal, ale kdo ví ...

Byl jsem ale pořádný kus chlapa - s váhou 1630 g a 42 cm, celé to proběhlo nad ránem 24.8.2013, tedy ve 30 TT (těhotenský týden). Asi 5 dnů jsem měl pro akutní dechovou tíseň a nevyvinuté plíce zavedenou hadičku, která mi pomáhala dýchat, přišla také infekce a několik transfůzí. Bydlel jsem v průhledném domečku, kde mi krásně topili a každý den jsem viděl mamku a většinou i taťku, jak za mnou chodí. "JAK MOC - já chtěl už jít domů". Oba se o mě moc báli, někdy plakali a i když jsem to neměl vidět, někdy to nešlo přehlédnout. Jindy zase oplývali neskutečným přívalem energie a radosti. O sestřičce jsem jen slýchal, na návštěvu mohla jenom jednou. Domů mě z nemocnice pustili až 4.11.2013. "JAK já byl šťastný". První vánoce a já byl konečně s celou svou rodinou.

Bohužel během té doby mé hospitalizace v nemocnici - mě potkalo hodně nepříjemných věcí - krvácel jsem prý hodně do hlavičky, potom mě převezli do jiné nemocnice a tam mi pořád něco odsávali z takové "žirafí kapsličky" (Ommaya rezervoár) až do operace, kde mi zavedli takovou hadičku z hlavičky do bříška (VP shunt) bez které bych nemohl být taková čiperka. Hůř vidím, ale máma se mnou cvičí zrakovou stimulaci a dnes jsem úplný král, no možná nebudu sportovat jako profík a řídit auto, ale hlavně něco vidím, úplně slepý nejsem, ale vše se musím postupně učit a potřebuji pořád novou a novou stimulaci. Je to jako se cvičením těla, to se mnou zase cvičí pravidelně táta, věříme, že to bude co nejlepší, ale ještě mám před sebou velký kus cesty a jestli se někdy postavím i na ty spodní tlapky ... uvidíme, to nevím ani já, i když bych si to moc přál. 

Jsem velký smíšek a domácí pohodář, mám rád svůj režim a klídeček. Taky miluji návštěvy, děti a když se kolem něco děje.

Máma a táta si myslí, že to nemuselo být vše tak náročné, kdyby byla obezřetnější péče na gynekologii, kdyby se sanitkou o víkendu nejezdili mladí, nezkušení a bez lékařů, kdyby na příjmu nebyli samí medici, kdyby jsme nebyli dva akutní příjmy souběžně, kdyby se podle "vnitřních byrokratických" pravidel nečekalo 2 zbytečné hodiny na Císařský řez (jehož provedení bylo zřejmé a nevyhnutelné), kdyby neodteklo tolik krve, kdyby .... jsou to kdyby, které dnes už nikdo nezmění

... ano, zřejmě by to bylo vše jiné, čeká mě mnoho zážitků, které zdravé děti nemají a moje rodiče čeká zase spousta řešení situací, které rodiče zdravých dětí neznají a řešit nemusí, ale jsem tu, žiju a mám to tady moc rád a všichni víme, že to je na životě to nejcennější.

Váš smějící se Fabiánek